Hostim 30.6. - 7.7.2002

Kde je Hostim?

Hostim je obec v okrese Znojmo, někde mezi Zvěrkovicemi, Rozkoší a Prokopovem. Z Brna se sem dostanete nejlépe přes Dukovany a Blatnici, tam ale pozor na sněhové závěje!

Kdo všechno tam byl?

V sobotu přijel Žabák s Petrou a Medvěd, v neděli já s Pavlem, Radečkem a Martínkem, Polda s Vilmou a Petruškou a v pátek Kolářka. Chcete-li mít prezentaci skutečně multimediální, klikněte zde, vyčkejte a vyslechněte si aktuální píseň o Žabákovi a Medvědovi (196 kB). Až vás to omrzí, zastavte to tady.

Neděle 30.6.2002

Brzy ráno jsme začali s odnášením sbalených zavazadel do auta, a tak jsme krátce po poledni skutečně vyrazili. O nějakém průzoru pro řidiče jsme si mohli nechat jen zdát, kromě oblečení a dalších drobností jsme totiž v kufru vezli kočárek, skládací postýlku a Radečkovo kolo. Když jsme pak na střechu k našim kolům u Poldy naložili ještě jejich dvě a mezi dětské autosedačky na zadní sedadlo vmáčkli mikrovlnku, auto bylo naplněno k prasknutí. Však za námi také při průjezdu některými vesničkami tetky na návsi nevěřícně zíraly. Žabák nás ale ujistil, že od našeho silvestrovského pobytu už cestu přes Blatnici prohrnuli ;-), a tak jsme do Hostimi dorazili bez problémů.

Před večerním táboráčkem jsme ještě zvládli první krátký výlet s dětmi na kolech k rybníku. Pavel si stěžoval, že mu blbne přehazovačka - jestli to nebude tím, jak jsem mu včera při montáži dětské sedačky odpojila lanko ;-).

Statek

Žabákův statek jsme našli snadno. Stálo před ním totiž Žabákovo BMW.	Radečka s Martínkem samozřejmě nadchlo, že ve stodole parkuje autobus.	Hned vedle něj parkovala naše kola.

Autobus bylo třeba pořádně prozkoumat, t.j. ze všech stran prohlédnout, vyzkoušet, osahat a ochutnat.

Celkový - takřka panoramatický ;-) - pohled na nádvoří rezidence.

A naopak - detaily: Jak elegantně připevnit schránku na noviny?		Jak současně lapit co nejvíc much a vlasů?

Pondělí 1.7.2002

Už před Silvestrem nechal Žabák udělat rozbor místní vody, při kterém se ukázalo, že kromě zvýšeného množství dusičnanů obsahuje i jakési bakterie, takže není vhodná nejen pro děti, ale ani k čištění zubů a umývání nádobí. Pokaždé jsme tedy umyté nádobí oplachovali převařenou vodou. Také tentokrát jsem Martínkovi pečlivě opláchla mističku a lžičku a když jsem je vodou z hrnce znovu oplachovala po jídle, objevil se v kuchyni Medvěd a ptal se mě, jestli jsem si jistá, že voda v tom hrnci je převařená. Ujistila jsem ho, že v tomto hrnci _vždycky_ bývá voda převařená, vždyť je ještě teplý. Medvěd přikývl a poznamenal, že v něm před chvílí přinesl teplou vodu z koupelny! ;-))) Dneškem končím s oplachováním nádobí převařenou vodou...

Radečkovi asi nesedl večer špekáček a celý den problil. Dotáhl to tak daleko, že zvracel i po pozření malého kousku rohlíku, a tak aby nebyl dehydratovaný, Pavel mu uvařil černý čaj. Po ochutnání první lžičky Radeček vyzvracel další dávku...

K podvečernímu výletu na kolech jsme objevili výbornou trasu - vedla lesem, téměř po rovině a za zákazem vjezdu, takže jsme se nemuseli obávat žádných aut. Jediným problémem bylo zdolání kopce, než jsme se k ní dostali, ale o to víc jsme si užili zpáteční cestu.

Pamětihodnosti Hostimi

Náměstí s autobusovou zastávkou a kostelem svatého Františka z Assisi. Odborníci se nemohou shodnout, zda jsou nádherné mozaiky v oknech věže (viz foto!) dílem Petra Parléře či Mistra Theodorika.

Budova pošty, požární zbrojnice, knihovny, obecního úřadu a desítek dalších institucí.

Krytá pumpa.	Stanice Jihomoravské energetiky.	Socha světce.

Hypermarket Zedník a několik pravých Hostimanů.	Místní sáňkařská dráha pod patronátem Ježíše Krista.

Hostimské rybníky, nyní velmi populární. Není vyloučeno, že se zanedlouho jeden objeví i u Žabáka na zahradě. A nezbytné varování ministerstva zdravotnictví.

Hřbitov.	Proslulá hostimská dvojčata. Fotografie byla pořízena v předvečer dne nezávislosti, těsně předtím, než se obě budovy zřítily.

Úterý 2.7.2002

Radeček včera pozvracel všechno svoje i Pavlovo oblečení, a tak jsme rádi využili Žabákovu nabídku a vyzkoušeli zdejší pračku. Pračka neměla nezbytná kolečka, a tak když došlo na ždímání, střetly se dvě staré dobré technologie: stará dobrá Tatramatka a stará dobrá bytelná zeď. Vítěze neznáme, zápas jsme pro jistotu ukončili vypnutím ždímání. Po vyjmutí prádla se ukázalo, že pračka nejen teče a neždímá, ale navíc ani moc nepere ;-(.

Babička nám s sebou pro Radečka přibalila knížku O mašince Tomášovi, kterou si společně čtou. Během čtení jsme ale zjistili, že Radeček už zvládá všechny 3 příběhy zpaměti! Navíc má zmáknuté i obrázky, a tak si nás všechny čas od času prozkoušel, jaké číslo má Tomáš, jaké Gordon, Percy, Donald nebo Douglas... Ráno mu ještě dělal trošku problém tlustý kontrolor, nebo spíš "kontlorol", protože to nebyl schopen vyslovit, ale když jsme mu pomohli souslovím "kontroverzní kontrolor", rázem to šlo jako po másle ;-)).

Dnešek byl cyklisticky nejslabším dnem, protože mě cestou do sousedních Jiřic položil první kopec a při pomyšlení, že bych měla vyšlapat ještě nějaký, jsem se raději vrátila. Přesto se ale tento výlet do historie nesmazatelně zapsal - poprvé v životě se nám podařilo Martínkovi nasadit na hlavu přilbu!

Aktivní odpočinek

Středa 3.7.2002

Za cenu, za kterou by v Brně nikdo ani nepřijel, vesnický opravář pračku utěsnil a vybavil novými kolečky. Při jeho odjezdu se probudil Martínek, a protože spal poměrně krátce, chtěla jsem ho ještě uspat. Vyrazila jsem s kočárkem na procházku, o jednu ulici dál než včera, najednou jsme se ale ocitli kdesi daleko za vesnicí... Slunce pražilo a já se uprostřed polí pekla v riflích, protože ve staré budově je chladno a vyběhla jsem jen tak narychlo. Trmácela jsem se s kočárem po polní cestě a s každou další čtvrthodinou řešila větší a větší dilema, jestli přece jen narazím na silnici, nebo je ještě pořád lepší se vrátit. A i když jsem pak silnici konečně zahlédla, nebylo vůbec jisté, že se k ní s kočárkem přes les dostanu. Naštěstí všechno dobře dopadlo, ale katastrofická vize, že matka s dítětem uhynou vedrem uprostřed polí, nebyla vůbec příjemná...

Petra přišla od holičky ostříhaná nakrátko a všichni se snažili ke stejnému kroku přesvědčit i mě. Neúspěšně.

Na kolech jsme vyrazili pozdě večer, a tak Martínek v sedačce záhy usnul. Aby se moc nevyspal, protože i tak tady vstává ráno před šestou, vrátili jsme se zpátky. Stejně jsme ale ujeli mých zatím rekordních 10 km.

Krajinky

"Růže mezi trním"

Pruhy	Hranice

Čtvrtek 4.7.2002

Žabákovu strýčkovi, který bydlí v jiné části statku, se přitížilo a požádal Pavla, aby mu sjel pro recept k doktorovi. Ten dnes ordinuje v jiné vísce, a tak jsme vyjeli na "rodinný výlet" do Pavlic. Ve vesnici zrovna nešel proud (nejspíš po noční bouřce), takže na benzínce i v masně měli zavřeno, což nám vypátrání doktora značně zkomplikovalo. Na hledaném domku nás pak uvítala cedulka "4.7. dovolená". Naštěstí se týkala jen tamtéž sídlícího kadeřnictví, a tak jsme recept skutečně získali a v Moravských Budějovicích vyzvedli i léky. Od strýčka jsme na oplátku dostali domácí vajíčka, na kterých jsme si všichni pochutnali k večeři.

Když jsem na kole zastavila na první křižovatce, kolo se mi smeklo a spadlo i s Martínkem na zem. Naštěstí je Martínek už 3 dny ochoten snášet cyklistickou přilbu, takže se mu při pádu na hlavu nic nestalo. Lekl se ale pořádně, a tak kousek cesty brečel a pak usnul. Tentokrát visel ze sedačky téměř hlavou dolů. Ve stejném místě jako včera jsem to tedy otočila, což bylo velmi prozíravé. Ostatní se totiž pod Žabákovým vedením vydali na 20kilometrovou trasu a mezitím začalo pršet. V bahně se na polňačce bořili tak, že i na nejjednodušší převod byl problém jet z kopce dolů. Promrzlého Radečka nakonec přivezl Medvěd. Zítřejší trasu hodlají všichni osobně předem zkontrolovat.

Fauna a flóra

... a na každém kroku vás pronásleduje žlutá kačenka ....

Pátek 5.7.2002

Pánové si s sebou vzali notebooky, aby mohli ve volných chvílích pařit hry po síti. Polda zaznamenal tento rozhovor s Radečka s tátou:

Martínek svůj slovník omezil na "auto", "ham" a "eště" :-(. Kde jsou ty časy, kdy říkal třeba "letato" - teď ukáže na oblohu a zvolá: "Auto!". A nebo si půjčí počítačovou bezdrátovou myš, říká jí "auto", ale klidně si ji dá k uchu a telefonuje ;-))).

Na kole jsem dnes absolvovala celou 16kilometrovou trasu. V prvním strmějším kopci jsem z kola sesedla, ale protože jsem zjistila, že kolo s dítětem v sedačce se vede ještě mnohem hůř, všechny následující kopce jsem už statečně vyšlapala. Kolu se přestává moje zacházení líbit, začíná špatně řadit a jednou mi dokonce spadl řetěz...

Kluci si krásně hráli s pumpou.

A když pak mokrého Martínka vyválel Radeček na zemi, dopadlo to takhle.	Petruška si zatím poklidně sbírala šneky.

Večer jsme spálili ve 3. tisíciletí již nepotřebnou letitou dvojkadibudku. Jako správní táborníci jsme oheň pozorovali ve spacácích ze skládacích lehátek ;-). Dlouhou zábavu nám poskytla nalezená pětilitrovka, na které jsme testovali, jestli máme už dostatečný žár k tavení skla. Kolářka, která dorazila až dnes v poledne, se Poldovi usilovně snažila vyvrátit jeho teorii, že ve žhavých uhlících je vyšší teplota, než nad plamenem. Z láhve ale za žádnou cenu sklo nechtělo začít odkapávat ;-), tam ani tam, a tak i když se časem skutečně zdeformovala, kýženého "skleněného oblázku" jsme se nedočkali ;-).

Sobota 6.7.2002

Na poslední vyjížďce jsem si připsala rekordních 18,6 km. Za celý týden v Hostimi jsem ujela přes 70 km a stav na mém cyklocomputeru se tím zečtyřnásobil.

Pavel se na kole ohlížel, jestli už jedu, a tak nakonec stihl taky ještě Radečka vyklopit s kolem. Nejspíš aby mu to nebylo líto - Poldovi kolo s Petruškou upadlo hned první den a mně Marťas předevčírem... Radeček jako jediný utrpěl zranění - odřel si ruku.

V poledne odjel Polda s Vilmou a Petruškou a v noci ho následovala Kolářka. Z ničeho nic se objevila u táboráku s batohem a se spacákem a všechny nás překvapila tím, že nemůže usnout, a tak jede domů. Bylo půl jedenácté...

Děti

To je naše lehátko! A vetřelce je třeba zneškodnit lopatkou...

Ale když se rozdávají piškotky, tak to jsme kamarádi!

Maminka Vilma čte Petrušce knížku. A doufá, že se podaří i něco víc...

Petruščina knížka vás může inspirovat, až budete své potomky učit první slova!

Martínek s odřeným nosem po prvním zdolání schodů v Hostimi.	Martínek s běláskem na hrudi.	Maminka mi koupila opravdu dobré boty.

A na závěr - jak jinak - Martínek a auto.

Neděle 7.7.2002

Odjezd. Po celém statku jsme sesbírali klukům hračky, našly se dokonce i některé zapomenuté ze Silvestra, a napěchovaným autem jsme se vrátili do Brna.

Zbytky